Můj
příběh

,,Ahoj, jmenuji se Jonáš a jsem zakladatelem projektu Fyzio na cestách.

V minulém roce jsem v létě odjel jako nejmladší fyzioterapeut z Česka do Asie, po ani ještě oficiálně neukončeném prvním ročníku na vysoké. Šílené? No, někdy si říkám, že trošičku celý můj život… 😀

Rád bych se s vámi podělil o svůj příběh, který mě přivedl společně s paní Martinou od organizace Voluntair k vytvoření této nabídky pro ostatní fyzioterapeuty, kteří mají chuť zažít něco nevídaného, zažít něco, na co budou vzpomínat už do konce svého života…

Mamka mi někdy vypráví, jak už od malička jsem měl chuť objevovat… naštěstí to se mnou zůstalo i do mých starších let. Vlastně, než jsem se rozhodl pro studium vysoké, dlouhou dobu jsem taky přemýšlel, že se na to tady vykašlu a odjedu někam hrooooozně daleko. Chtěl jsem cestovat, chtěl jsem poznávat svět a s nástupem na vysokou ve mně rostl pocit, že o to všechno přijdu. 🙂

Víte, trochu se tak bohužel stalo – už s přípravou na vysokou jsem se zbytečně moc odřízl od ostatních. Myslel jsem si, že chci-li něčeho dosáhnout, musím tomu obětovat všechno… ano, úplně všechno. Takže žádné party, žádné chození ven s kámoši, žádná pořádná dovolená, jen učení a do toho cvičení, abych se nezbláznil (docela). 😀

Pak přišel nástup na vysokou a já pokračoval ve svých nově zajetých kolejích – hlavně učení, žádná pořádná zábava a když už nějaká byla, neuměl jsem si ji ani pořádně užít, jelikož jsem zas přemýšlel, co budu dělat potom.

Někdo to tak má a nerad bych mu to bral, je to každého věc, akorát já jsem po chvíli začal pociťovat, že tohle není ten směr, kterým chci kráčet dál. 🙂

Před tím jsem byl kluk, který si uměl užívat svého času s kámoši, ale najednou jsem si začal uvědomovat, že tohle nejsem já. Uvědomil jsem si, že někde na své cestě jsem se ztratil.  

Trvalo mi celkem dlouho, než jsem si to všechno uvědomil. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem znovu našel sám sebe. 

Osudnou byla jedna z posledních hodin semestru, kdy jsem došel za svým učitelem, kterého si neskutečně vážím, a jako hrozně ambiciózní student se ho zeptal, co bych tak mohl o prázdninách dělat, abych se toho naučil co nejvíc… přece jenom ty 4 měsíce je poměrně dlouhá doba. 😀

Jeho odpověď byla vskutku zarážející! Tenkrát mi řekl něco ve smyslu: ,,Víš co? Vykašli se na nějaké učení. Vždyť učit se budeš ještě celý život! Raději cestuj, máš teď spoustu času, takže raději někam vyjeď, dokud ho máš!‘‘ Říkám vám… neskutečně jsem si ho vážil. ,,Jeho slova byla jako slova boží.‘‘ (Just kidding babe! 😀 )

No, slova boží to sice nebyla, ale vzal jsme si je k srdci natolik, že ještě ten den jsem začal shánět různé možnosti vycestování a přitom se to snažil alespoň trochu skloubit s fyzio. Nabídka stáže na Sri Lance přes českou organizaci Voluntair byla snad jediná, co jsem našel.

 No a jelikož ta největší dobrodružství přicházejí právě tehdy, když nad tím člověk moc nepřemýšlí a skočí do toho raději po hlavě, nijak dlouho jsem nad tím proto nepřemýšlel a šel do toho! 😀

Domluva s paní Martinou byla suprová a vše šlo hladce. Do dalšího týdne byla většina potřebných věcí zařízena, a já se tak mohl začít těšit na nadcházející léto. Za měsíc a půl jsem opustil se svým 40 litrovým báglem pražské letiště a vydal se na jedno ze svých největších dobrodružství ve svém dosavadním životě…

A stáž na Sri Lance? Co takhle to zkusit a zažít sám? Řeknu vám to takhle… těch 5 týdnů, co jsem tam byl, pro mě nebylo 5 nejlepší týdnů v mém životě, bylo to jako 5 týdnů z úplně jiného života. Kultura, od které jsem se učil; lidi, které jsem potkal; věci, které jsem viděl; dobrodružství, které jsem zažil… změnilo mi to život. Změnilo mi to život takovým způsobem, že jsem se tam našel (přinejmenším další kus 😀 ). Našel jsem znovu sám sebe, našel jsem sebe, kterého jsem před pár roky tak trochu ztratil.

Co je krásné nejen na Sri Lance, ale celkově v Asii, že lidé tam žijí s mnohem větší pokorou a mnohem větší vděčností k životu. Lidé tam jsou více lidmi… lidskost je něco, co tam vidíte na každém rohu. Je to neskutečně pěkné zažít a pozorovat všude okolo sebe, jelikož v západním světě se tohle trochu vytratilo… a je jenom na nás, abychom to přinesli zpět. 😉

Netvrdím, že vyjet na stáž do Asie je pro každého… není. Ne každý má tak velkou dávku odvahy, aby podnikl něco nového, něco úplně jiného a jedinečného oproti tomu, co může zažít tady

Vystoupit ze své komfortní zóny je mnohdy náročnější víc, než se může zdát. Jakmile však svůj strach překonáte, nebudete litovat, protože teprve pak začíná to pravé dobrodružství.

Důvod, proč jsme se rozhodli s paní Martinou vám nabídnou a také nadále rozšiřovat nabídku stáží v Asii je ten, že si uvědomujeme, jaký potenciál takový výjezd do Asie nejen pro studenty fyzioterapie má a co všechno jim může přinést.

Život je o rozhodnutích, která děláme dnes. Rozhodnutí, která jste udělali včera, už neovlivníte. Rozhodnutí, která vás čekají v budoucnu, nemají nyní žádný význam. Je jenom teď a tady! A právě teď je to jenom na vás…

A že tímto můj příběh končí?

Nemusíte se vůbec bát! Teprve totiž začíná.

Jonáš.

Close Menu

Už jste se rozhodli?

Máte nějaký dotaz?

Napište nám.

Děkujeme.
Vaše zpráva je na cestě k nám...

Maximálně do 2 dnů se Vám ozveme.

S pozdravem, Fyziocrew a Voluntair.